S miniaturací elektroniky se dnes setkáváme na každém kroku: telefony jsou stále menší (až na displeji často není nic vidět a bez brýlí se neobejdeme), televizory jsou stále tenčí (můžeme si je zavěsit na zeď, za pár měsíců i srolovat) .... a tento světový nevyhnutelný trend zasáhl, přibližně před 10 lety i sféru sluchadel.
Přáním většiny pacientů, kteří si pořizují nové sluchadlo, je, aby sluchadlo bylo vidět co nejméně, aby okolí vědělo co nejméně o jejich hendikepu. Dovoluje-li to sluchová ztráta, často proto volí tzv. CIC kanálové nebo dokonce IIC mikrokanálové sluchadlo, které se sice ukryje do zvukovodu, ale za tento "úkryt" pacient často "zaplatí":
- složitou údržbou (velice časté ucpání ušním mazem),
- vyššími náklady na provoz (malé baterie velikosti 10 či 5 vydrží pochopitelně nejméně),
- častým pískáním sluchadla (malá vzdálenost vstupu - mikrofonu a výstupu - sluchátka je příčinou vzniku zpětné akustické vazby - pískání)
- a někdy také "zkresleným" poslechem, kdy nositel sluchadla slyší jako by byl v uzavřeném prostoru - v sudu a nebo dokonce ozvěnu (jde o tzv. oklusní efekt, kdy kanálové sluchadlo stísněné v uchu tlačí na chrupavčitou tkáň okolí zvukovodu a slyšení se nepřenáší pouze přes bubínek, ale také přes kost).
Právě z těchto důvodů výrobci sluchadel byli nuceni vymyslet "mikrozávěsná sluchadla se sluchátkem ve zvukovodu" (označení RIC z anglického "Receiver In the Canal").
Mikrosluchadlo se sluchátkem do zvukovodu RIC vypadá za uchem přibližně takto
a vlastně, má-li uživatel navíc vlasy, není vidět. Viditelná je pouze tenká hadička směřující do zvukovodu.
